Paradni vylet - pouze jedna zlomenina:-(
Jak jsem jiz psal. Rozloucil jsem se se spoluzaky a s ucitelem a vydal jsem se stopem do Laponska. Vzal jsem na zada asi 17-18kg batoh, do ruky bezky a zekal na slibeny odvoz do Kajaani. Pocasi mi zrovna nepralo. Trochu prselo a byla celkem zima. Ale to me prece neodradi. Do Kajaani jsem se dostal velice rychle. Dokonce me hodili nekam za mesto, abych mel lepsi sanci na stop. Ale pak uz to zase tak lehce neslo, jak jsem predpokladal. Dvuma stopama jsem se dostal asi 280km pred Rovaniemi. A nejak se nedarilo. Uz se stmivalo a ja zacal uvazovat, kde se asi tak vyspim. Uz bylo 20:00 a ja stale stepoval na silnici. Az zastavilo konecne auto. Ja jsem rekl, Jedu do Rovaniemi, a odpoved znela: "Ja taky." No to bylo radosti. Docela jsme s pani popovidali a dokonce mi i doporucila nejaka mista, kam bych se nemel zapomenout kouknout. No v 10pm jsem se konecne dostal do Rovaniemi-mesta na polarnim kruhu. Ted uz jen najit nejake misto k prespani. Podle mapy, kterou jsem si vyfotil, jsem se dostal k "pristresku" zvanem lean-to shelter. Asi 20min od centra pesi chuzi. No proste paradni. Jedna chybicka vsak byla. Teplota uvnitr se rovnala teplote venku. Tu noc odhaduju tak -5 az -7. Ale pekna noc.
Dalsi den jsem mel vyhrazen na Rovaniemi. Projit si architektonicke skvosty od Alvara Alta (velice popularni finsky architekt a designer). Pekna prochazka po ranu. Jen co me zklamalo bylo, ze vsechno vcetne informacniho centra bylo zavreno. Ale jedna pani v obchudku se suvenyrama, ktre jsem si poztezoval mi dala casopis s mapou Rovaniemi. Coz mi dost pomohlo. Dalsi zastavka v Rovaniemi bylo Artikum. Dalsi velice zajimava budova. Neco jako museum, tak jsem si to prosel. Zahadnym zpusobem po me nikdo nic nechtel, tak i zadarmo:-) Zajimave. Ted uz jsem mel pred sebou jen navstevu Santy Clause v Santa's villidge. Puvodne se mi tam nechtelo. Je to takove kycovite misto pro turisty. Ale Rekl jsem si, ze kdyz uz jsem tady, tak se tu zastavit musim. Tak jsem se pesky vydal za Santou. Pesky, protoze me nikdo nechtel vzit na stopa a zase tak daleko to nebylo-asi 10-15km. Dokonce jsem na poslednich 5km nasadil bezky:-) Ale nebyl to asi dobry napad. Zacalo me z toho velice neprijemne bolet koleno:-( Ale Santovu vesnici jsem si prosel a vydal jsem se smerem k narodni turisticke oblasti "Polarni kruh". Nevedel jsem kde to presne je, jelikoz jsem mel jen malou mapu z internetu, tak jsem to nejak prejel o 4km. Ale koleno me zacalo tak bolet, ze jsem nemohl skoro ani chodit. Kazdy krok byl tak bolestivej... Ale nastesti jsem si stopnul jednoho kluka a on me ochotne dovezl na misto, kal jsem potreboval. Uz jsem mel pred sebou jen 2km, ktery jsem sel neco prez hodimu. No hruza. Ale mistecko se mi libilo. Dokonce i s WC a s potuckem, tak jsem nemusel rozpoustet snih. Tak jsem rozdelal ohen, najedl se, vykoupal jsem se a sel jsem odpocivat. Sice jsem mel strechu nad hlavou a steny ze vsech stran, ale i prez to byla po nejake dobe uvnitr teplota jak venku. No nebylo to navrhovane pro preckavani noci.
Dalsi den jsem mel vyhrazen na Rovaniemi. Projit si architektonicke skvosty od Alvara Alta (velice popularni finsky architekt a designer). Pekna prochazka po ranu. Jen co me zklamalo bylo, ze vsechno vcetne informacniho centra bylo zavreno. Ale jedna pani v obchudku se suvenyrama, ktre jsem si poztezoval mi dala casopis s mapou Rovaniemi. Coz mi dost pomohlo. Dalsi zastavka v Rovaniemi bylo Artikum. Dalsi velice zajimava budova. Neco jako museum, tak jsem si to prosel. Zahadnym zpusobem po me nikdo nic nechtel, tak i zadarmo:-) Zajimave. Ted uz jsem mel pred sebou jen navstevu Santy Clause v Santa's villidge. Puvodne se mi tam nechtelo. Je to takove kycovite misto pro turisty. Ale Rekl jsem si, ze kdyz uz jsem tady, tak se tu zastavit musim. Tak jsem se pesky vydal za Santou. Pesky, protoze me nikdo nechtel vzit na stopa a zase tak daleko to nebylo-asi 10-15km. Dokonce jsem na poslednich 5km nasadil bezky:-) Ale nebyl to asi dobry napad. Zacalo me z toho velice neprijemne bolet koleno:-( Ale Santovu vesnici jsem si prosel a vydal jsem se smerem k narodni turisticke oblasti "Polarni kruh". Nevedel jsem kde to presne je, jelikoz jsem mel jen malou mapu z internetu, tak jsem to nejak prejel o 4km. Ale koleno me zacalo tak bolet, ze jsem nemohl skoro ani chodit. Kazdy krok byl tak bolestivej... Ale nastesti jsem si stopnul jednoho kluka a on me ochotne dovezl na misto, kal jsem potreboval. Uz jsem mel pred sebou jen 2km, ktery jsem sel neco prez hodimu. No hruza. Ale mistecko se mi libilo. Dokonce i s WC a s potuckem, tak jsem nemusel rozpoustet snih. Tak jsem rozdelal ohen, najedl se, vykoupal jsem se a sel jsem odpocivat. Sice jsem mel strechu nad hlavou a steny ze vsech stran, ale i prez to byla po nejake dobe uvnitr teplota jak venku. No nebylo to navrhovane pro preckavani noci.
Dalsi den rano me koleno stale bolelo, tak jsem se rozhodl stravit dalsi den v "chatce" a pockat, jestli se to nezlepsi. Nastesti jsem mel ten casopis, tak jsem si mohl cist. A jelikoz byla nedle, tak jsem mel i dve navstevy. Velice mile. Prvni byl manzelsky par s dalmatynem. Od nich jsem dokonce dostal i parek z lososa. Jelkoz jsem mel hlad, tak jsem neodmitnul. Mnam:-) Jelikoz bylo videt, ze nemam koleno uplne v poradku, tak mi pan dal telefoni cislo a nabidl mi, ze kdyby se neco stalo, nebo kdybych se dostal do nejakeho problemu, tak ze mam zavolat a ze prijede. Velice slechetne. Jen co odesli, prisla dalsi navsteva. Dalsi manzelsky par. Ale misto psa meli tri deti:-) Bylo to fajn si s nekym popovidat. A tez mi nabidli neco k jidlu-dve klobasky. No hodni finove. Do vecera uz bylo kousek, tak mi diky navstevam nedele utekla velice rychle. Uz jsem se jen modlil, aby me to koleno prestalo bolet.
Rano nastesti koleno uz tolik nebolelo, ale pro jistotu jsem si ho ovazal obinadlem (poprve jsem vyuzil lekarnicku), a vydal jsem se do narodniho parku Pyhä-Luosto. Stopovani bylo velice uspesne. Prez 125km za 1,5h. 80km me priblizil luteransky pastor, se kterym jsem si velice vyborne popovidal. A dalsich asi 45km jsem si zase naopak nepopovidal, jelikoz pan anglicky neumel:-( Ale dovezl me primo do narodniho parku k informacim. Proste perfektni den. Pocasi pralo. Tak jsem si rychle prosel informacni centrum a vydal jsem se na kopec. Splhal jsem po nejkratsi ceste-po sjezdovce primo nahoru. Celkem vejska na Finsko. Ale fotky za to staly. Na kopci trochu fucelo, tak jsem se zase vydal dolu. Ale tam uz sjezdovka nebyla, tak se slo pekne blbe. No blbe, to je slaby slovo. Bylo to asi 5km, ale celou dobu jsem se propadal do snehu az po pas. Na bezkach to neslo, bylo to moc prudke a nechtel jsem skoncit nekde ve strome. Ale zkusil jsem to-neslo to:-( A jeste k tomu jsem se nejak ztratil, tak kdyz jsem prisel na stezku, tak jsem byl moc rad:-) A nakonec jsem po stezce dosel az na bezeckou trasu, coz byla parada. Nasadil jsem bezky a uz to slo. Zkusil jsem si i nejtezsi obtiznost-cernou. No a s plnou polni to nebyla zadna sranda. Kolem 4pm jsem konecne dorazil k prvni chate. No a neveril jsem vlastnim ocim. Byl tam krb, plynovy varic, stul, lavicky, no proste jsem zacal zavidet turistum ve Finsku. To se to musi chodit na tury. Ale jeste bylo brzy na to zustat v prvni chate. Tak jsem se pokochal a vydal na bezkach najit chatu dalsi. V 5:30pm jsem byl uz u cdnesniho cile. Krasna chaticka. Jen me prekvapil uvnitr neci batoh s napisem ve Finstine. Tak asi nebu sam, rekl jsem si. A taky ze ne. Ale pan byl v pohode a taky mi poradil kam se mam jit kouknout. Tak to nakonec nebylo tak strasne. V noci jsem nemohl usnout, jaky bylo vedro. Ale konecne po 3 nocich stravenych venku to bylo komfortni spani......
Uterni rano me celkem prekvepilo. A to nemile. Ze by tam bylo nadherne se rict nedalo. Chumelilo tam, jak kdyby byla zima:-( No hruza. Ale mel jsem pred sebou kolem 40km s plnou polni, tak jsem nemel na vybranou. Vydal jsem se na cestu pocasi nepocasi. Ze zacatku nic moc. ale kolem 11 se zacalo delat lepsi pocasi, coz me uklidnilo. A kolem 1 -2pm bylo nadherne. Sice trochu cely den mrzlo, ale bylo slunecno a co vic bych si mohl prat. Kdyz uz jsem se dostal na konec bezecke trasy, videl jsem objekt vypadajic jako chata. Tak jsem to jel obhlidnout. Byla to jedna mistnost plna nejakych krystalu, ktery me zaujaly uz venku. Byly krasny, ale nejak se mi s nimi nechtelo tahat. Tak jsem si je aspon vyfotil. Vymenil jsem obuti a vydal jsem se opet na kopec obhlidnout, jak to vypada a podle mapy vedla trasa nekde po hrebeni, tak jsem se ji vydal pokusit najit. Ale nijak jsem s tim po predchozich zkusenostech nepocital. Doufal jsem, ze chatu proste najdu. Nahoru se slo velice dobre, jelikoz tam vedla vyjeta cesta od skutru. A nastesti vedla po hrebeni mym smerem, tak se slo opravdu paradne. A priroda kolem byla uzasna. Pripadal jsem si jak v raji. Ale to zahy zkoncilo. Prave v okamzik, kdy se stopa od sktru vydala jinym smerem zaclo peklo:-) Opet jsem se propadal do snehu. Tentokrat sice jen po kolena, ale holenim kostem se to nelibilo, ba naopak. Zkusil jsem bezky a nastesti to slo. Takze na konec hrebenu jasem se dostal jen s mensimy problemy. Velke problemy zacly, kdyz se kopec nebezpecne naklonil a zaclo klesani lesem. To uz opravdu neslo. Tak jsem opet zkousel vse. Sankovat na celte, sednout si na bezky, nebo jen na celte tahnout batoh, ale nic nepomahalo. Asi 2h jsem se tedy plahocil propadavajic se do snehu s kazdym krokem. A asi s kazdym tretim krokem jsem se otcitl na snehu celym telem. Takze kdyz uz jsem spatril chatu Yli-Luosto, tak jsem byl neuveritelne stastny. Cely promoceny, unaveny ale stastny, ze si konecne za cely den odpocinu. Tak s takovymhle stavem cest jsem opravdu nepocital. Asi tady ve Finsku nikdo v zime nedela vyslapy. A to jsem nebyl nijak vysoko. To nevim, jak se tedy slejzaj ty osmitisiciovky. Asi tam uz je vsude led a v mackach se asi da chodit. Jinak si to nedokazu vysvetlit. Zatopil jsem a za chvilku jsem byl v teple a suchu a mohl jsem se najist-konecne. Tak uz mi zbyly sily jen na to si roztavit nejaky snih, vzniklou vodu si ohrat a vykoupat se. Pak jsem padl do "postele" a usnul jak male dite po jidle. Parada.
Stredecni rano bylo uplnym opakem uterka. Vypadlo to slibne, ze me bude cekat nadherny den. To se to jinak vstava do sluncem prozareneho dne. Prvni dilema rono bylo kudy se vydat. Po ceste, kterou znam a propadavt se jak vcera, nebo po ceste od skutru uplne jinym smerem, ale bez propadavani. Zkusil jsem, jestli snih nepremrznul. Po prvnim propadeni jsem mel jasno. Ale doufal jsem, ze se zase neztratim. Mel jsem ale bod a ne malej (skoro cele pohori), ktereho se muzu drzet a neztratit. Cestu jsem nasel u chatky se sutrama. Nejak se mi to nebrani kamenu rozlezelo v hlave a dva male kousky jsem si nakonec vzal:-) Nasadil jsem bezky a zase jsem pokracoval v "krasojizde"...
... pokracovani priste:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat