Odjezd byl naprosto v pohode. Jelikoz jsme jeli z Brna az v 17:00, tak nebylo nutne nikam spechat a clovek se mohl i naposledy v cechach v klidu vyspat. Do Brna me odvezl muj hodny svagr "nakladakem", jelikoz mel zrovna prez Brno cestu, tak se mi to hodilo:-) (Dekui svagre) . No cesta od Bauhausu na Zvonarku se mi prisla, ze bude v pohode. Vzdyt je to kousek (kdo je z Brna nebo to tam zna se mnou jiste souhlasi). Ale opak byl pravdou. Jelikoz jsem se nemohl rozhodnout, co necham doma a vse se mi zdalo zivotne dulezite, tak jsem mel nakonec jednu krosnu (80l) a kufr na "koleckach" (objem nevim, ale asi tak 40l). Celkem to vazilo asi 30-40kg. No ale cestou se mi nejak poeouchalo kolecko na kufru, tak jsem ho musel capnout "do teplejch" a masiroval jsem si to na zvonarku. No prisel jsem tam spocenej jak mys. Hruza. Zavazadla jsem si nechal v uschove a sel jeste neco zaridit do mesta (exchangenout nejaka ta €). K
dyz jsem se vratil z mesta kde jsem se potkal se Zuzkou, tak uz tam na zastavce cekali kluci (Cinca s Wolfikem) a prisli se s nama rozloucit. (Hodni hosi, co?) No to me potesili. Sli rovnou ze zkousky (kterou doufam dali). Jen jsem si dosel pro zavazadla a autobus uz byl pripraven.......Rozloucili jsme se, nalodili do busu a uz nebylo cesty zpet. Cesta pekne utikala. V Praze jsme se dali do reci se dvouma klukama "Sokratakama" z Brna VUT (viz obr.). Ti cestovali tez do Finska ale do Oulu. ......Uprime receno jsem si cestu predstavoval o hodne horsi, ale bylo to fajn. Az na ten spanek. Spat se tam opravdu neda. Aspon ze byly nejake zastavky na protazeni. Jinak nevim. Uz si nepamatuju, kde vsude jsme zastavovali. Ale lide pristupovali a pristupovali az jich bylo tolik, ze se ani kufry nevesli do zavazadloveho prostoru, tak se proste dali na zachod. No a to bylo zajimave. No oni se ty kufru do zavazadloveho prostoru nevesly spis z jineho duvodu. Nevim, jestli to muzu zverejnit. No kdyz budete cist dal, vse se dozvite:-) Na hranicich na pitomi Menci nechali asi pul hodiny cekat. Jen jsme z okynka videli jak si v klidku prohlizi pasy a nic vic. Asi nas jen chteli potrapit. Ale jinak vse bylo Ok, tak jsme mohli pokracovat dalej na Berlin, ...... a Rostock, kde jsme poprve vjeli na trajekt a jeli po vode do Danska. Pak uz to bylo jen asi 120km do Kodane. Odtamtud jsem se po moste dostali do Svedska a jeli smerem na Stockholm, kde na nas cekal (opravdu na nas a opravdu cekal) trajekt. Jelikoz od noveho roku zacal jezdit o hodinu drive ale my jsme vyjeli podle stareho jizdniho radu, tak to byla celkem "nestihacka". No a co me teda taky dostalo. Motali jsem se po Stockholmu, cas becel, my nervozni a jeste nekde na kraji mesta jsem zastavili a cekali asi tak 20-30min, ale me to pripadalo jako vecnost. Vubec jsem nechapal smysl te zastavky. Ale pak mi kluci co rekli, co se delo. Predstavte si, ze asi pul zavazadloveho prostoru byla napakovana pivem a alkoholem a prekladali to do pickupu a cely ho naplnili. No tak to me celkem nastvali. My nestihame a ...no proste no comment. A nastesti jeste ridici zahlasili do rozhlasu: "Vazeni cestujici. Mame na palube 6 lidi cestujicich do Finska a jelikoz potrebujeme stihnout trajekt, tak vylozime nejdriv je a pak se vratime d
o centra". No tak jsme prijeli ke trajektu a bezeli jsme pro listky. Byli jsme asi 5min pozde, ale aspon ze tam ridici zavolali a cekali na nas. Tak nam dali listky a jen jak jseme vlezli dovnitr, tak zasycel vzduch, jak nas odpojili od rampy a vyjeli jsme. Cekalo nas 12h na trajektu. Tak nejak v behu jsme se seznamili s dalsima "Sokratakama". Dve holky co studuji medicinu, nebo neco takoveho, ktere jeli do nekam kousek od Turku. Nejak jsme si na ne zapomneli vzit kontakt. No ale byli jsem na trajektu. Uz podruhe. Ale tenhle trajekt byl o necem jinem. Najit kajutu bylo taky umeni. Nakonec jsme ji nasli. Ja jsem byl sam, Leonka s nejakou astmatickou, Holky byli spolu a kluci se k sobe prestehovali. Tak jsem dali sprchu. zkurtulnili jsme se a vyrazili na obhlidku trajektu. Prislo mi to jako jedna velka party. Rozpis jak na nejakem festivalu, co se kde na jake palube deje. No sranda. Tak jsem to prosli a pak to zaclo. Povidali jsem s klukama a najednou citime nejake jako houpani. Co se to deje sakrys, rikame si.... No a to jsme prave vjeli na otevrene more a tam vlny jako blazen. Me bylo blbe, no hruza. Clovek ani poradne nemohl chodit. A kdyz jsem si na kajute zkousel lehnout, tak to proste neslo. V tomhle prece nemuzu usnout..... A kdyz se Leonka sla kouknout do sve kajuty, byla nemile prekvapena. Astmaticka mela pusteny nejaky pristroj. Hlucny pristroj. Tak jsme se sli zeptat, jestli ke me nikdo pristoupi. Rekli ze ne, tak se ke me prestehovala. Dali jsem pivenko, co jsme si koupili v buse, jeste jsem se sli kouknout s holkama a s klukama ven na palubu a sli jsme si lehnout. Nastesti mel trajekt nekde zastavku, tak jsem v pohode usnul. ....a rano bylo super v cene byla snidane. Ale ne jen tak ledajaka. Svedske stoly. Ale takove mnozstvi ruzneho jidla. To byl jak krasny sen. Tak jsme se myslim ze vsichni velice krasne najedli. No kdyz si na to vzpomenu, hmmmmmmm:-) No proste cesta trajektem byl pro me neskutecny zazitek.
Po snidani jsem se sli zbalit a uz na nas cekala Finska pevnina. Probehl megavysadek. Kazdy chtel byt venku prvni, tak to byla celkem tlacenice, ale.... jo, jsme ve Finsku, rekli jsme si. Uz nas ceka jen cesta vlakem asi 8h. No ale najit nadrazi nebylo taky jednoduche. Ale povedlo se. S klukama jsme jeste jeli na Hlavni nadrazi v Turku, kde jsme se rozloucili a pokracovali kazdy svou cestou. Jeste byla nejaka vyluka, tak jsem se svezli autobusem, ale az do Joensu to pak bylo bez jakychkoli problemu. Cesta v IC byla pohodlna....
Ve vlaku jsem napsal nasi tutorce Reete, v kolik budem na miste. jak jsem se domluvili na mailu. Poznali jsem ji celkem bez problemu. Moc mila holcina. Dokonce si pujcila auto a jeste vecer nas provezla mestem, ukazala skolu, dala nam mapu, jak se dostat do skoly a zavezla nas do naseho noveho domova. Jeste pro nas vyzvedla klice a balicky s perinama a nadobim. My by jsme to totiz uz asi nestihli, jelikoz jsme prijeli dost pozde. No proste zlata tutorka.
No a byli jsme "doma". Tak jsme se tesili do postele. No jeste aby ne po dvou dnech cestovani.....
Dalsi fotecky z cesty do Joensuu